Ford GT40 bylo sportovní auto s vysokým výkonem a vítěz závodu 24 hodin Le Mans čtyřikrát v řadě za sebou. Bylo postavené, aby konkurovalo Ferrari. Auto bylo pojmenováno GT (jako Gran Turismo) s číslicí 40 představující výšku v palcích. Na začátku šedesátých let minulého století dominovaly na závodních okruzích vozy Ferrari. Po jejich impozantním vítězství v Le Mans v roce 1962 napadlo vnuka zakladatele firmy Ford Henryho Forda II, že by koupí značky Ferrari mohl posílit svoje pozice na světovém trhu a na závodních tratích se zbavit obtížného soupeře. Jednání mezi představiteli obou značek probíhala úspěšně a zdálo se, že dohoda je na spadnutí. Enzo Ferrari se však zalekl ztráty samostatnosti a spojení odmítl. Fordovi tak nezbylo nic jiného, než porazit Ferrari na sportovním kolbišti.
Fordovi technici navštívili v roce 1963 závod v Le Mans a kromě dalšího vítězství Ferrari je zaujala závodní Lola GT. Britský automobil sice po havárii závod nedokončil, ale jeho pokroková konstrukce s vidlicovým osmiválcem Ford uloženým před zadní nápravou jim vnukla myšlenku, že takto by mohl vypadat nový Fordův závodní vůz pro Le Mans. Hlavní konstruktér firmy Lola Eric Broadley začal pracovat na novém voze pod vedením Johna Wyera, bývalého ředitele továrny Aston Martin, v nově zřízené pobočce Ford Advanced Vehicles v hrabství Berkshire.
Konstrukce vyvíjeného vozu vycházela ze sportovní Loly GT. V rámu z ocelových trubek byl před zadní nápravu umístěn motor V8 z Fordu Fairlane, upravený pro závod v Indianapolis. Motor měl obsah 4,2 litru a výkon 261 kW (355 k), rozvod OHV, blok a hlavu z hliníkové slitiny. Karoserie se testovala v aerodynamickém tunelu v USA a konečný tvar sklolaminátové karoserie byl navržen na universitě v Marylandu. Závodní kupé dostalo jméno Ford GT40. Číslo 40 znamenalo výšku vozu v palcích (101,6 cm). Všechna kola měla nezávislé zavěšení, kotoučové brzdy a k odpružení byly použity vinuté pružiny. Vyvážené linie vozu jsou patrné hlavně při pohledu zboku. Na nízkou svažující se příď plynule navazuje kabina se silně skloněným čelním sklem. Robustní zadní část je zakončena ostrou hranou s náznakem přítlačné plochy.
Vrcholem sezony 1966 byl opět závod v Le Mans.
Závod se stal triumfem Fordů, když po dvanácti hodinách jich bylo v čele šest a v cíli skončily na prvních třech místech. Vítěz navíc poprvé překonal průměrnou rychlost 200 km/h.
V závodě 24 hodin Le Mans zvítězil Ford GT 40 celkem čtyřikrát za sebou.
Naposledy se tedy vozy Ford GT40 ukázaly v Le Mans roku 1969. Tentokrát dostaly soupeře nad jiné zdatného - nový vůz Porsche 917. Proti třem Porsche 917, čtyřem Porsche 908 a dvojici Ferrari 312 P se postavilo pět Fordů GT40. Během závodu začaly vozy Porsche odpadat z vedoucích pozic a Fordy se posouvaly kupředu. Tři hodiny před koncem závodu odstoupily pro poruchy oba vedoucí vozy Porsche a vedení se ujal Jacky Ickx na Fordu GT40. Po napínavém souboji s Hansem Herrmannem na Porsche 908 nakonec zvítězil Jacky Ickx se spolujezdcem Jackie Oliverem a získal pro Fordy čtvrté vítězství v řadě. Další Ford GT40 s jezdci Oliverem Hobbsem a Mikem Hailwoodem skončil třetí.
0 Comments